Jdeme NA TO

NATO_bigJako chlapec formovaný neurvalou normalizační sovětizací jsem byl přirozeně fandou generála Georga Pattona a amerických chlapců co nám osvobodili západní Čechy. Naši dědové totiž v soukromí občas zavzpomínali na „osvobození“ Rudou armádou a nikoliv s nadšením. Díky černým hodinkám s našimi dědečky jsme pochopili, že nás soudružky učitelky ve škole pěkně vodí za nos. O to více nám sovětská propaganda, spíše původu domácího než přímo sovětského, lezla krkem. Hvězdnatá vlajka s pruhy byla symbolem svobody a prosperity. Do kina jsme vyrazili vždy, když soudruzi uvolnili do distribuce americký film, protože jen takto jsme mohli zahlédnout kousek naší vysněné Ameriky. Inu, zakázané ovoce chutná. Když jsme zaslechli politické sousloví „americký imperialismus“ obrátili jsme oči v sloup a o dané osobě jsme si mysleli své. Jako „husákovy děti“ jsme byli nadšeni trampingem a skautingem, obé v nemilosti, a sháněli jsme alespoň část americké výstroje a mohli se před kamarády z osady blýsknout. Byli jsme holt mladí, nezkušení a o fungování světa jsme věděli houby. Některým mým vrstevníkům zůstal tento pohled dodnes, takže se stále domnívají, že americké politice a vojenským kruhům jde o svobodu, demokracii a blahobytný svět.

Když se za našeho mládí řeklo „Varšavská smlouva“ okamžitě jsem si vzpomněl na vyprávění rodičů, jak je vojáci tohoto uskupení málem rozstříleli u muzea v Praze. Díky Bohu za to, že jsem se vůbec narodil. To těm „Rusákům“ nezapomenu, že mi stříleli po mámě a tátovi. Ovšem NATO to mělo jiný zvuk. Tajemná zkratka, za kterou jsme tušili sílu, sofistikovanou techniku a americké hodnoty nesené americkými hochy. Když se v roce 1996 rozhodovalo o vstupu ČR do EU, tak jsem v této otázce měl jasno. Četl jsem totiž návrh ústavy EU, který mě přesvědčil, že „otcové zakladatelé“ a jejich následovníci ze „zlatých šedesátých“ jsou jen loupeživou bandou militantních marxistů horších než komunisté, které jsem znal ze svého mládí. Když se ovšem v roce 1999 rozhodovalo o vstupu ČR do NATO, stále jsem věřil, že jde o správné rozhodnutí. Barevné revoluce a vojenská tažení v Kuvajtu, v Jugoslávii či v Iráku jsem jaksi neprokoukl. Ještě v první fázi útoku na Irák jsem si myslel, že Saddám Husajn skutečně ohrožuje svět chemickým arzenálem. Dokonce jsem to vnímal jako určitý druh tažení proti mohamedánům obecně. Děsná naivita, že? Než si holt člověk některé věci srovná, zvlášť když mediální hydra zahltí veškerý informační prostor, chvíli mu to trvá. Nezáleží však na tom kdy, ale zda se člověk vůbec osvobodí od mediálního obrazu světa.

Je třeba pochopit podstatu pojmu „imperiální“ a „impérium“. Klást si otázku kdo a proč má motiv tvořit impérium a jaké povahy toto impérium je. Již Alexandr Makedonský a Římané pochopili, že dobýt svět a stvořit impérium je jedna věc a impérium spravovat a udržet věc druhá. Pochopili, že udržet impérium je mnohem obtížnější než ho vojensky stvořit. Udržet impérium totiž vyžaduje zainteresovat na něm obyvatelstvo a především lokální elity. To u nás skvěle fungovalo mezi lety 1948 až 1989. Mnohé po nás sověti skutečně přímo nevyžadovali, ale mezi námi bylo dost těch, kteří se předháněli učinit soudruhům z KSSS radost, blýsknout se a získat výhodu. Impérium totiž potřebuje vtisknout svému lidu to, čemu se říká kolektivní duše, která se projevuje tzv. stádností. Přesvědčit většinu, že jen pod křídly impéria se jim povede dobře a bez něj nejsou nic. Potřebuje zlomit zdravé sebevědomí, že ti, kteří k sobě mají nejblíž, dokážou své věci spravovat efektivněji k vlastnímu prospěchu. Buď impérium zlomí danou pospolitost hned na počátku vojenskou intervencí, což nebývá příliš šťastné nebo nejdříve na sebe naváže v dané oblasti místní elity (intelektuály, podnikatele, studenty atd.), přičemž oni již sami revolučně či postupnou mediální manipulací stvoří takovou většinu na daném území, která prostě „ví“, že bez impéria nemůže existovat. Dnes toto běžně slyšíme od různých občanů ČR, a to nejen ve vztahu k EU, ale i NATO, potažmo USA. Inu impérium za nás vyřeší všechno. My na to nemáme, jsme prostě neschopní, zkorumpovaní ba přímo hloupí. Naši stálou armádu jsme přetvořili v partu placených hochů se zájmem o zbraně, ale obranu země bych neočekával, snad nějakou tu humanitární akci nebo akci vůči vlastním občanům, stejně jak se to právě děje na Ukrajině. A jestliže už bojují, tak za docela slušný žold tu na Balkáně, tu v Gruzii, v Afganistanu či Iráku pod vlajkou impéria. Že by šlo o naše zájmy? Skvělý výsledek, po všech těch ambicích roku 1989, nemyslíte? Co je tedy dnes NATO? Je to vojenská aliance, která brání tzv. svobodný svět, nebo jde o militantní uskupení žoldnéřů, kteří slepě, tedy po vojensku, realizují cíle určitých globálních skupin a jejich zvrácené vize? Stále věříte, že po všech taženích, které NATO, potažmo americká armáda, podniklo od roku 1989 je západní svět bezpečnější? Vzhledem k Ukrajině, tento pocit určitě nemám, přičemž všude kde NATO zasahovalo, se místním lidem rozhodně lépe nežije.

Bohužel zdá se, že Češi jsou ideální společností pro kolektivní duši impéria. Nějaké mravní otázky nás příliš netrápí, zvlášť když někdo zaplatí, neb téměř každý Čech je sám sobě bohem. Vůbec nevadí, že někteří naši hoši co dobrovolně šířili svobodu a demokracii v rámci NATO se vrátí v truhle z nějaké tramtárie, kterou známe jen ze školního atlasu. Vdova přece dostane penzi, děti jsou zajištěny a jede se dál močálem černým kolem bílých skal. Možná jsme skutečně jen nebetyčně hloupí, protože si vždy do vedení země vybíráme charakterové křiváky, kteří se kdysi lísali skrze KSČ k vedení KSSS a dnes zase k Bruselu, Washingtonu a soudruhům z Trilaterální komise.

Je to to, co jsme chtěli?