Proč nejsem nadšen z BRICS

Chin_velkySoustavně slyšíme o ekonomickém uskupení BRICS (Brazil, Russia, India, China and South Africa), a byť rozumím motivům zúčastněných, přesto ze vzniku této skupiny nemám radost. Zatím se totiž každé ekonomické uskupení projevilo jako mocenská záležitost, přičemž bych rád věřil, že BRISC bude výjimkou. Avšak ono platí, že pokud vám něco patří, tak vám to říká pane, a to i v politickém smyslu. Proč mám obavu? Složení skupiny BRICS mně poněkud děsí, zvlášť jde-li o Čínu a Indii. Samozřejmě kašlu na genofondy a akcidentální rozdíly mezi rasami, protože za rozhodující považuji kulturu. Nemám na mysli zúžený pojem kultury, který v sobě zahrnuje různé druhy umění, způsoby stolování, konzumní zvyklosti, oblíbené sporty či způsoby oblékání, to není rozhodující. Mám na mysli přístup k člověku. Jde mi o chápání člověka jako osoby a jeho významu v té či oné společnosti. Toto mě děsí u Číny a Indie. Naše země je už multikulturní. Máme zde přeci hokynáře z Vietnamu i s jejich obchodními mafiemi. Jsou zde velké společnosti z Koreje a produkty „Made in China“ na nás civí z každého regálu, takže máme již určitou zkušenost s východní exotikou. Jenže co vlastně víme o lidech z těchto zemí? Netušíme co si o nás říkají, vždyť naši řeč se moc neučí a zřejmě ani nechtějí. My vlastně nemáme ani ponětí zač nás vlastně považují a jaké postavení by nám přisoudili, kdyby v této zemi vládli. Samozřejmě nechci zevšeobecňovat. Z první generace mužů z Vietnamu, kteří se zde oženili, jsou v našich školách jejich děti a nemám s nimi špatnou zkušenost. Bývají sice poněkud jednodušší, jde-li o konzumaci výdobytků zábavní „kultury“, ale podobně jsou na tom i české děti, nemluvě o naší pokrokem zdebilizované mládeži. Převážná část naší české mládeže je už tak zpracovaná mainstreamovou popkulturou, že je téměř sterilní pro hlubší existenciální uvažování. Zde však platí, že jablko nepadne daleko od stromu, takže si stěžujme jen sami na sebe.

Přemýšlím však o jejich domovských zemích, tedy o Číně, Indii a obecně zemích Asie. Tyto východní společnosti mě totiž nikdy nepřesvědčily, že je člověk skutečně zajímá. Že vůbec přisuzují individuální osobě nějakou hodnotu, kterou má sama o sobě. Z tradice východu totiž plyne, že člověk má význam jen do té míry, v jaké je začleněn do kolektivu. Když jsem před časem slyšel prezidenta Miloše Zemana uklidňovat horníky z dolu Paskov, že když nebudou pracovat u soudruha Bakaly, tak budou pracovat pro soudruhy z Koreje, musel jsem se smát, být však horníkem „tak mu piznu po tlamě“. To je totiž pro Ostravu skutečný Jackpot. Typický Jackpot z dílny sociálních psychopatů a kreativních levičáků jak řešit nezaměstnanost. Přitom český člověk pracující pro asijské společnosti moc dobře ví, že východní mentalita je otrocká a tento přístup k člověku je jí vlastní. V Číně jde o následek konfuciánské tradice a náboženských mystérií východu a v Indii zas kastovního systému hinduismu. Význam samotného jedince je pro tyto kultury minimální. Když jedinec nesplňuje kolektivní účel či nezapadá do některé z kast, pak je jeho existence bezvýznamná. Navíc Asie od západu přebírá spíše jeho dekadenci, takže, stejně jako u nás, vraždí vlastní děti a jejich úcta ke stáří již také není tím, čím kdysi bývala. Navíc kdo četl nějakou knihu o válce v Indočíně, musel pochopit, že co my považujeme za kruté a brutální, se jim zdá docela přirozené. Proto nepovažuji opěvovanou východní kulturu za kulturní v širším významu tohoto pojmu, přičemž to nevylepší „moudra“ mistrů Kung-fu, Konfucia, tzv. Buddhy či Lao tse. Koneckonců jak lehce se nadchli pro pruského žida Karla Marxe, že?

Za to etničtí Rusové dosud vládnoucí v Rusku, mají k lidem západu mentálně mnohem blíže. Jsem přesvědčen, že utvářejí společenství BRICS spíše z nouze, protože my na západě jimi pohrdáme. Tedy nikoliv my, prostý lid, ale naše politické panoptikum. Bohužel i mnohé z nás již přesvědčili, že Rus je nepřítelem svobody, a to jenom proto, že nehodlá mít v úctě deviantní chování, dívat se na pochody hrdosti a tupit vše co souvisí s křesťanstvím. Jsem přesvědčen, že rozdíly kultur nevyřeší kšefty, a to ani v EU, ani mezi partnery BRISC. Nevěřím, že byznys stvoří lepší a pokojnější svět, protože nejen chlebem živ je člověk, ať už si namlouvá cokoliv. Pojetí člověka, jakožto originální a neopakovatelné osoby, jeho význam ve společenských vazbách a v posledku porozumění proč zde jsme a kam kráčíme, je zásadní a je rozhodující. Od toho se bude odvíjet naše budoucnost. My na západě již drahný čas tzv. svobodně volíme otroctví tím, že nepřiznáváme existenci vůbec ničemu, co nelze kapitalizovat, zvážit, využít, prodat, a co neuspokojí naši živočišnost. Je tento přístup vůbec náš? Je toto pojetí života vůbec dědictvím po našich evropských předcích? Každopádně je to zásadní slabina současného západu, a proto tak lehkověrně podléháme kulturám, pro které člověk sám o sobě neznamená téměř nic.

Ve skrytu duše chovám naději, že tento problém chápou i etničtí Rusové, tedy Slované, a budou schopni udržet BRICS jen v intencích ekonomické spolupráce rovného s rovným a nic víc.

David Hibsch